Vojtova metoda

Vojtovu metodu lze zařadit mezi nejstarší terapeutické techniky využívané k pozitivnímu ovlivnění pohybových možností jedince. Uváděná technika je však nejvíce uplatněné právě u jedinců s omezením hybnosti neurologického či ortopedického původu.  Terapeutická metoda využívá nevědomých reflexních podnětů k pozitivnímu ovlivnění nervové soustavy, které vedou k vyvolání svalových souher a tím zlepšení pohybových možností jedince. Nejstarší terapeutická technika využívá hlubokých znalostí z oblastí kineziologie či ontogeneze člověka. Terapeut při práci s klienty využívá tří základních poloh (na břiše, na zádech či bocích) a reflexních zón (v oblasti horních končetin, dolních končetin či trupu) k vyvolání terapeutických modelů (reflexní otáčení, reflexní plazení či první pozice neboli model vzpřimování), jež vedou u urychlení vzniku nových svalových souher umožňujících pohyb. Zatímco model reflexní plazení či pozici vzpřimování lze považovat za umělý terapeutický model, s reflexním otáčením se lze v různých vývojových stadiích člověka běžně setkat. Cílem terapeutické techniky však není vyvolat náhradní reflexní modely, nýbrž vybudovat správné pohybové vzory vedoucí ke správnému vývoji pohybových možností (lezení,stoj,chůze,...). Popisovaný terapeutický systém lze využít i u jedinců s přítomností deficitů intelektu, jelikož si nežádá aktivní spolupráci klienta.

BLIŽŠÍ INFORMACE O VOJTOVĚ METODĚ NALEZNETE TAKÉ ZDE.

ZDROJ:

• KOLÁŘ, P. 2009. Speciální část : Léčebná rehabilitace v neurologii: Speciální část: Dětská mozková obrna. In: Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén,, s. 393 - 410. ISBN 978-80-7262-657-1.
• SKALIČKOVÁ-KOVÁČIKOVÁ, V. 2017. Diagnostika a fyzioterapie hybných poruch dle Vojty. Olomouc: RL-CORPUS, s.r.o,223 s. ISBN 978-80-270-2292-2.